Komu jsme vděční za peníze?

Peníze. Dnes tak samozřejmá věc, bez které bychom de facto nemohli žít. Peníze patří k největším vynálezům lidstva. Bez nich by se nikdy nerozvinul obchod, řemesla, zemědělství ani průmysl. Funkce peněz se za celou jejich historii nezměnily, ale měnily se jejich formy. Od korálků Kauri přes stříbrné a zlaté mince, bankovky a šeky až po platební karty nebo elektronické převody peněz. Lidé vždy hledali způsob, jak si placení ulehčit a učinit ho bezpečnějším.

Ve 13. století se po celé Evropě dařilo obchodu, a tak bylo potřeba mít dostatečné množství hodnotných mincí, takže se začaly vyrábět zlaté mince. Jednalo se o platidlo, které v minulosti fungovalo jako skutečná měna, tak jak ji známe dnes. Zlaté mince, kterými se mohla chlubit jen významná obchodní města se používaly především pro mezinárodní transakce. Říkalo se jim zlaté florény, jejichž původ byl ve středomořském obchodě. Nejprve byly raženy v roce 1252 ve Florencii (odtud pochází jejich název) a o třicet let později také v Benátkách. Podobu těchto mincí převzal Jan Lucemburský a Karel IV, avšak s tím rozdílem, že místo původního znaku Florencie, tam navíc razili malého českého lva a opis jména a titulu Jana Lucemburského kolem lilie. Florénům se postupně začalo říkat dukáty.

Tento název známe všichni z pohádek, avšak ony opravdu existovaly. Dukátama se platilo po několik staletí. Od roku 1347 byl na minci vyobrazen sám Karel IV s českou korunou, díky čemuž se ve střední Evropě objevila vůbec první portrétní mince. Florény, později dukáty, se staly pevnou součástí českého měnového systému v lucemburském období. Pro tehdejšího panovníka znamenaly mezinárodně uznávanou měnu, čímž se český kov zhodnocoval více, než zlaté šperky. Tyto mince působily, až na menší pauzu během husitské války a byly příjímány jako platidlo až do roku 1858. Dukáty tak definitivně skončily. Mimo jiné ještě existovaly groše, ty se používaly jen v tuzemských obchodech. Byly stříbrné a měly samozřejmě nižší hodnotu, než dukáty. Pro příklad, ve 14.století byl jeden dukát 12-13 grošů, v 15.století 34 grošů. Hodnota dukátu se pak ve 40. letech 16. století stabilizovala na 30 pražských grošů, a to už bylo těsně před zrušením grošové měny.